Dívám se na svět skrz blánu
svého ztraceného panenství
a vidím rudě
Skleněná číše s namíchaným vínem
okamžik silný a ostrý
propaluje mé city
Chvíle beze strachu o to co bude
Chvíle kdy nic nepoutá
Chvíle kdy objetí strhává do hlubin
Bezedná touha
naplněna splynutím myšlenek
Jen chvíle
Vytvořil se ráj
v tomto světě pro ty mimo něj
upadá jako bílý kámen do mého srdce
kde slzy jej přetvoří v perlu
Budu ji nosit na prsou
uzavřenou v kleci ze zlata
budu ji nosit a budu chtít zapomenout
aby to nebolelo
Jen krása bolí takto
Nedosažitelnost je trest
za poznání
Andělé se diví a závidí
náš život se odehrává pod jejich hladinou
zato nás se nebe dotýká
v dotecích
v synchronii srdcí
v melodii znějící skrze žíly
Chci psát příběh bez konce
natáhnout čas jako strunu
aby zazněl a přetrhl BYLO a BUDE
a zbylo jen JE
zbylo však jen
JÁ