Plodím se neustálým pohybem někde mezi 10. až 11. dimenzí. Slyším své jméno ve vrkání holubů. Kdybych se mohla ztvárnit jako myšlenka byla bych hřejivým vzdušným proudem. Nepřináším do tohoto světa nic nového, kromě jisté, nesmazatelné energie. Pošlapávám vychozené i panenské cesty, vdechuji použitou atmosféru, vyjídám živiny země. Nechávám se vést spojením korun stromů, alejí všedních dnů. Nejsem na konci ani na počátku. Jsem jen v tento den.