Kdybys náhodou
(však víš - i ta se stává)
zakopl o hromádku mého já
tulící se na úpatí Tvých vzpomínek
co jako hnědožlutá řeka
ryjí kryto do Tvých dnů

Nezapomeň

stisknout mu ruku
tak jako na počátku
a na konci
Protože touhy se předávají v myšlenkách
jako modlitby milenců
před usnutím
tušící nebezpečí každé nové chvíle
vstoupají vhůru

Nebudeš mi věřit
ale naše cena je veliká
už jen pro ty touhy