Probodni... jen probodni
mé dny
a pověs je na první oblak
plující

Dusí se má duše
tíhou nížin
propadajících
když tebe vzhlížím
mezi škvírou
vyrytou radostí a vírou

Je úzko v úžině
kde prostory se střeží
a střepy roztřepané
minulostí přítomných
na cestách leží

Potřebuji křídla
...necítíš?

Bolesti noh
jdoucích v prach